Muchomůrka citronová a záměny s jedlými druhy
Muchomůrka citronová (Amanita citrina) patří mezi druhy, které houbaři často přehlédnou, nebo je naopak zbytečně sbírají s vidinou žluté barvy. Klobouk má citronově žlutý až bledě zelenožlutý, někdy s nahnědlými skvrnami, a na povrchu bývají bělavé šupinky, které ale snadno smývá déšť. Pod kloboukem jsou bílé lupeny, na bázi třeně je výrazná hlíza obalená pochvou a prsten na třeni je přítomný. Právě kombinace žlutého klobouku, bílých lupenů a pochvy na hlíze je klíčová pro správné určení, protože zaměnit ji lze s několika jedlými i nejedlými druhy.
Nejčastější záměna hrozí s muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), která je smrtelně jedovatá. Ta má klobouk spíše olivově zelený až nazelenalý, nikdy tak jasně citronový, a její lupeny jsou bílé stejně jako u muchomůrky citronové. Rozdíl je i ve vůni: muchomůrka citronová voní po syrových bramborách, kdežto muchomůrka zelená voní slabě nasládle. Pokud si nejste jisti, raději houbu nechte v lese. Podrobnější popis a fotografie najdete na portálu podílu věnovaném muchomůrce citronové, kde jsou i další znaky pro bezpečné rozlišení.
Další možnou záměnou je muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), která je celá bílá a rovněž smrtelně jedovatá. Ta se od citronové liší absencí žlutého odstínu na klobouku a často roste na podobných místech. Za zmínku stojí i jedlá muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), která má klobouk nahnědlý až růžově hnědý a po dotyku nebo na řezu růžoví. Záměna s růžovkou je méně nebezpečná, protože růžovka je jedlá, ale i tak je třeba dbát na to, že muchomůrka citronová nikdy nerůžoví. Sbírat žluté muchomůrky bez pečlivé kontroly všech znaků je riskantní a v případě pochybností je lepší je vynechat.
Při sběru se vyplatí řídit několika pravidly. Vždy houbu vyjměte celou včetně hlízy, abyste viděli pochvu i prsten. Nikdy nesbírejte houby, které mají bílé lupeny a pochvu, pokud si nejste stoprocentně jisti druhem. Muchomůrka citronová je sice uváděna jako nejedlá, ale někteří houbaři ji suší a používají jako koření; to však není bez rizika, protože i malá záměna může mít fatální následky. Pokud chcete mít jistotu, noste s sebou atlas nebo si udělejte fotografii a ověřte ji u odborníka. Žluté muchomůrky nejsou pro začátečníky vhodné a jejich sběr by měl zůstat doménou zkušených mykologů.